Jak podléháme Emočnímu prodeji, který na nás uplatňuje systém zdravotnictví a pár tipů jak z toho ven...
Téměř každý z nás občas potřebuje lékaře. Ať už pro sebe, nebo pro děti. Objektivně lze říct, že naše zdravotní péče je na skvělé úrovni jako celek. My se, ale, v roli pacientů nesetkáváme se zdravotnictvím jako statistikou, ale s jednotlivými lidmi. Lékaři, sestrami, ošetřovateli. Velmi si vážím jejich práce, nicméně i oni jsou jen lidi. Lidi, kteří mohou udělat chybu. Lidi kteří mají různou míru erudice a zkušenosti. Lidi kteří mohou, ale nemusí být oddaní své práci. Lidi jejichž jednání a rozhodování může a nemusí být ovlivňováno zvenčí. Proto toto zamyšlení, které si klade za cíl zvýšit naše uvědomění a zjednodušit cestu k navrácení zdraví a zvýšení pravděpodobnosti, že dostaneme pro nás ideální léčbu. Je to i "odhalení" určitých principů, které zůstávají pacientům skryty, jejichž znalost vám může pomoci k ještě lepší péči.
Jaké modely tedy máme v hlavě a jaká je skutečnost?
1/ NAŠE ZDRAVÍ NÁM MÁ ZAJISTIT ZDRAVOTNICTVÍ
Asi všichni cítíme, že je to nesmysl, ale naše lenost nás často nechává v tomto omylu. Pak se o svoje tělo i mysl staráme macešsky, protože za sebou cítíme zázemí "servisu", tedy lékaře. Dělat pro sebe něco prospěšného lidi nebaví. Budu si užívat (nevhodné jídlo, kouření, alkohol, absence pohybu) a kdyby něco zajdu do "servisu". Tam, podobně jako u auta očekávám rychlou opravu a možnost návratu ke starému způsobu života. Je zajímavé, že u auta nalejete do nádrže podřadný benzín jen jednou, nedoplníte olej taky jen jednou. Proč? Protože oprava stojí peníze, které musíte zaplatit ze svojí kapsy. A to vás donutí začít dělat věci jinak. Se zdravím to tak nefunguje. Proč? Protože zdravotnictví je "zdarma". K nějaké zásadní proměně životního stylu lidi přiměje až velkej průšvih. Starejte se o svoje tělo a duši. Zdravotní systém a tedy lékař je totiž až záchranná brzda a řešení "průšvihu". A tady přichází další prubířský kámen...spolupráce na léčbě. Předepsání léku, nebo operace nejsou samospásné. Musí je provázet i další opatření, která jsou v režii pacienta. Doporučení lékaře dodržujte a nesnažte se ho oblbnout, šidíte jen sami sebe. Položte si otázku:"Chci být zdravý?". Pokud odpovíte ano, pak je jen na vás, abyste převzali zodpovědnost.
2/ KAŽDÝ LÉKAŘ JE 100% ODBORNÍK, S TÍM SE NEPOLEMIZUJE
Jedna z profesí, o kterých naše babičky prohlašovaly, s patřičným respektem, že má vždycky pravdu je lékař. Lékaři vyhrávají s velkým náskokem žebříčky důvěryhodnosti a prestiže profesí. To je jedna strana mince. Druhou stranou je, že jsou to lidé jako my ostatní. Ano, vystudovali náročnou vysokou, mají zaměstnání s obrovskou mírou zodpovědnosti, ale to neznamená, že nepodléhají únavě, emocím, psychologickému tlaku nebo nemocem. Stejně tak se vám může stát, že vás ošetřuje začínající lékař bez atestace. Platí to zejména v nemocnicích, když se setkáváte s neznámými lékaři. Když jdete ke svému praktickému lékaři, pak asi pochybnosti nemáte. Na informace máte právo, tak se nebojte zeptat, pokud máte pochybnosti:
- zda má lékař atestaci z oboru, nebo jakou má zkušenost s léčením vaší diagnózy, popřípadě s oborem
- pokud vás má někdo operovat, kolik podobných zákroků již lékař dělal a s jakým výsledkem
- zda je lékař v pohodě, zda třeba není po třídenní službě s minimem spánku
- máte možnost vyžádat si stanovisko i dalšího lékaře, pokud máte pochybnost o postupu nebo léčbě
- nechte si vždy vysvětlit, co se s vámi bude dít, srozumitelně pro vás a nebojte se zeptat, pokud něčemu neporozumíte
Rozhodně nikoho nenabádám, aby schválně komplikoval lékařům život, ale chyba se může vyskytnout u každého. Pokud máte pochybnosti, ptejte se a podle odpovědi se zařiďte. Důvěra mezi lékařem a pacientem je pro úspěšnou léčbu nezbytná.
3/ DOSTÁVÁM TEN NEJVHODNĚJŠÍ LÉK, KTERÝ NEJLÉPE ODPOVÍDÁ MÉMU STAVU A POTŘEBÁM
To rozhodně nemusí být pravidlem. Do rozhodování o tom, čím budete léčeni, vstupují i subjekty, které nemají lékařské vzdělání a hájí jen ekonomické zájmy zdravotnického zařízení, např. ekonomové. Třeba vydáváním tzv. Pozitivních listů, tedy seznamů preferovaných léčiv, která se mají používat přednostně. Může se tak stát, že lék, který je schválen pro použití a má plnou úhradu, který by pro vás byl nejvhodnější, jednoduše nedostanete, protože lékaři mají od vedení zdravotnického zařízení zakázáno jej použít. Byť se lékař má o léčbě rozhodovat pouze s ohledem na zájem pacienta, může na něj být vyvíjen tlak, aby se rozhodoval v zájmu zaměstnavatele a nikoliv pacienta. Dostanete třeba lék ze stejné terapeutické skupiny, ale ne ten nejvhodnější. V důsledku to pro může znamenat třeba víc nežádoucích účinků, nebo horší účinnost. S tímto tématem souvisí i to, že mohou být lékaři, kteří žijí ve svých zaběhaných starých modelech s malou akceptací moderních trendů v léčbě.
Předtím, než vám lékař napíše recept, nebojte se zeptat:
- zda jsou v zařízení zavedeny pozitivní listy a jestli dostáváte to, co je pro vás nejvhodnější, nebo
to, co je výhodné pro nemocnici
- zda, pokud by na vašem místě byl někdo z lékařových příbuzných, zda by postupoval stejně,tedy podal stejný lék
- jaký lék je na vaši chorobu nejvhodnější z hlediska doporučených postupů odborné lékařské společnosti
- jak starý tento lék je a jestli existuje podobný modernější, který by vám udělal lepší službu
Opět není cílem "prudit" doktory. Jde o to, získat pro sebe tu nejvhodnější léčbu=lepší šance na uzdravení = méně komplikací. Ukažte zájem. Občas se jako pacient můžete setkat s apelem na to, že zdravotnické zařízení má málo peněz a proto máte akceptovat levnější lék. Zásadně to odmítněte. Ekonomické problémy zdravotnického zařízení se vás netýkají. Nestaňte se obětí tohoto emočního prodeje cizích problémů. Ještě doplnění pro dlouhodobě léčené pacienty, tzv. chroniky. Pokud jste zvyklí na určitý lék, který dlouhodobě užíváte a lékař vám chce léčbu změnit, pak se ptejte proč. V podstatě jsou možné dvě varianty. Nová léčba má pro vás podstatné výhody, jedná se třeba o lék s méně nežádoucími účinky, nebo jiná kombinace účinných látek. Druhá varianta je, že z nějakého (většinou ekonomického) důvodu máte dostat jiný lék se stejnou účinnou látkou. Na tuto variantu nepřistupujte, nemá pro vás obvykle žádnou výhodu. Jen si musíte zvykat na jinou léčbu. Vždy se zeptejte:
- jaký je důvod změny terapie
- v čem je pro mě výhoda záměny léku za jiný
Pokud vám léčba vyhovuje a změna pro vás nemá přínos, pak na změnu nepřistupujte.
4/ LÉK, KTERÝ MI NABÍZÍ LÉKÁRNÍK, MÍSTO TOHO, KTERÝ MI PŘEDEPSAL LÉKAŘ JE ÚPLNĚ STEJNÝ
I když mají dva léky stejnou účinnou látku, nemusí být stejné. Proto, pokud vám je v lékárně nabídnuta záměna za jiný lék, dobře zvažte, co vám může přinést. Tato záměna může být vedena ekonomickým zájmem lékárny a veškerý přínos pro vás je nula. Akceptací můžete riskovat třeba to, že vám vyměněný lék lidově řečeno "nebude sedět" a co pak s tím. Pokud vám bude záměna nabídnuta, zeptejte se lékárníka:
- proč mi nabízíte jiný lék, než mi předepsal lékař?
- v čem se tento lék liší od toho, který mi předepsal můj lékař?
- jakou výhodu pro mě bude mít, když na tu záměnu přistoupím?
- pokud mi léčba náhradním lékem nebude sedět, můžu ho k vám přijít reklamovat a dáte mi ten původně předepsaný?
Pozor na obvyklá zdůvodnění jako: budete mít menší doplatek, váš lék bychom museli objednávat a byl by tady až zítra...výši aktuálního doplatku si můžete zkontrolovat na http://www.mzcr.cz/ Leky.aspx, a klidně si pro lék zajděte do vedlejší lékárny, kde ho třeba budou mít skladem.
Ten, kdo je zodpovědný za vaši léčbu je lékař. Ten má zájem na tom, abyste získali zpět svoje zdraví, zná detailně vaši anamnézu, má k dispozici výsledky vašich vyšetření a v ideálním případě vám předepíše to, co vám pomůže nejlépe. Poslechněte ho, děláte to pro sebe.
Ještě snad obvyklé vysvětlení, co má toto téma společné s emočním prodejem. Tentokrát ještě víc než u dříve zmiňované zkoušky. V roli pacienta podléháme modelům, které v nás vystavěl systém, emoční prodej byl použit na nás. Podléháme těmto modelům a zobecněním o úžasnosti systému i lékařů a o své nedokonalosti, protože jsme nestudovali medicínu. Na druhou stranu, v pozici pacienta, pokud chceme uspět, musíme použít emoční prodej, abychom dosáhli co nejlepší péče, protože to nemusí být samozřejmostí. Je třeba vystoupit z klišé a reklamních sloganů a populistických prohlášení politiků. Nebát se získávat informace a na základě nich jednat.
HLÍDACÍM PSEM SVÉHO ZDRAVÍ MUSÍ BÝT KAŽDÝ Z NÁS SÁM.
Téměř každý z nás občas potřebuje lékaře. Ať už pro sebe, nebo pro děti. Objektivně lze říct, že naše zdravotní péče je na skvělé úrovni jako celek. My se, ale, v roli pacientů nesetkáváme se zdravotnictvím jako statistikou, ale s jednotlivými lidmi. Lékaři, sestrami, ošetřovateli. Velmi si vážím jejich práce, nicméně i oni jsou jen lidi. Lidi, kteří mohou udělat chybu. Lidi kteří mají různou míru erudice a zkušenosti. Lidi kteří mohou, ale nemusí být oddaní své práci. Lidi jejichž jednání a rozhodování může a nemusí být ovlivňováno zvenčí. Proto toto zamyšlení, které si klade za cíl zvýšit naše uvědomění a zjednodušit cestu k navrácení zdraví a zvýšení pravděpodobnosti, že dostaneme pro nás ideální léčbu. Je to i "odhalení" určitých principů, které zůstávají pacientům skryty, jejichž znalost vám může pomoci k ještě lepší péči.
Jaké modely tedy máme v hlavě a jaká je skutečnost?
1/ NAŠE ZDRAVÍ NÁM MÁ ZAJISTIT ZDRAVOTNICTVÍ
Asi všichni cítíme, že je to nesmysl, ale naše lenost nás často nechává v tomto omylu. Pak se o svoje tělo i mysl staráme macešsky, protože za sebou cítíme zázemí "servisu", tedy lékaře. Dělat pro sebe něco prospěšného lidi nebaví. Budu si užívat (nevhodné jídlo, kouření, alkohol, absence pohybu) a kdyby něco zajdu do "servisu". Tam, podobně jako u auta očekávám rychlou opravu a možnost návratu ke starému způsobu života. Je zajímavé, že u auta nalejete do nádrže podřadný benzín jen jednou, nedoplníte olej taky jen jednou. Proč? Protože oprava stojí peníze, které musíte zaplatit ze svojí kapsy. A to vás donutí začít dělat věci jinak. Se zdravím to tak nefunguje. Proč? Protože zdravotnictví je "zdarma". K nějaké zásadní proměně životního stylu lidi přiměje až velkej průšvih. Starejte se o svoje tělo a duši. Zdravotní systém a tedy lékař je totiž až záchranná brzda a řešení "průšvihu". A tady přichází další prubířský kámen...spolupráce na léčbě. Předepsání léku, nebo operace nejsou samospásné. Musí je provázet i další opatření, která jsou v režii pacienta. Doporučení lékaře dodržujte a nesnažte se ho oblbnout, šidíte jen sami sebe. Položte si otázku:"Chci být zdravý?". Pokud odpovíte ano, pak je jen na vás, abyste převzali zodpovědnost.
2/ KAŽDÝ LÉKAŘ JE 100% ODBORNÍK, S TÍM SE NEPOLEMIZUJE
Jedna z profesí, o kterých naše babičky prohlašovaly, s patřičným respektem, že má vždycky pravdu je lékař. Lékaři vyhrávají s velkým náskokem žebříčky důvěryhodnosti a prestiže profesí. To je jedna strana mince. Druhou stranou je, že jsou to lidé jako my ostatní. Ano, vystudovali náročnou vysokou, mají zaměstnání s obrovskou mírou zodpovědnosti, ale to neznamená, že nepodléhají únavě, emocím, psychologickému tlaku nebo nemocem. Stejně tak se vám může stát, že vás ošetřuje začínající lékař bez atestace. Platí to zejména v nemocnicích, když se setkáváte s neznámými lékaři. Když jdete ke svému praktickému lékaři, pak asi pochybnosti nemáte. Na informace máte právo, tak se nebojte zeptat, pokud máte pochybnosti:
- zda má lékař atestaci z oboru, nebo jakou má zkušenost s léčením vaší diagnózy, popřípadě s oborem
- pokud vás má někdo operovat, kolik podobných zákroků již lékař dělal a s jakým výsledkem
- zda je lékař v pohodě, zda třeba není po třídenní službě s minimem spánku
- máte možnost vyžádat si stanovisko i dalšího lékaře, pokud máte pochybnost o postupu nebo léčbě
- nechte si vždy vysvětlit, co se s vámi bude dít, srozumitelně pro vás a nebojte se zeptat, pokud něčemu neporozumíte
Rozhodně nikoho nenabádám, aby schválně komplikoval lékařům život, ale chyba se může vyskytnout u každého. Pokud máte pochybnosti, ptejte se a podle odpovědi se zařiďte. Důvěra mezi lékařem a pacientem je pro úspěšnou léčbu nezbytná.
3/ DOSTÁVÁM TEN NEJVHODNĚJŠÍ LÉK, KTERÝ NEJLÉPE ODPOVÍDÁ MÉMU STAVU A POTŘEBÁM
To rozhodně nemusí být pravidlem. Do rozhodování o tom, čím budete léčeni, vstupují i subjekty, které nemají lékařské vzdělání a hájí jen ekonomické zájmy zdravotnického zařízení, např. ekonomové. Třeba vydáváním tzv. Pozitivních listů, tedy seznamů preferovaných léčiv, která se mají používat přednostně. Může se tak stát, že lék, který je schválen pro použití a má plnou úhradu, který by pro vás byl nejvhodnější, jednoduše nedostanete, protože lékaři mají od vedení zdravotnického zařízení zakázáno jej použít. Byť se lékař má o léčbě rozhodovat pouze s ohledem na zájem pacienta, může na něj být vyvíjen tlak, aby se rozhodoval v zájmu zaměstnavatele a nikoliv pacienta. Dostanete třeba lék ze stejné terapeutické skupiny, ale ne ten nejvhodnější. V důsledku to pro může znamenat třeba víc nežádoucích účinků, nebo horší účinnost. S tímto tématem souvisí i to, že mohou být lékaři, kteří žijí ve svých zaběhaných starých modelech s malou akceptací moderních trendů v léčbě.
Předtím, než vám lékař napíše recept, nebojte se zeptat:
- zda jsou v zařízení zavedeny pozitivní listy a jestli dostáváte to, co je pro vás nejvhodnější, nebo
to, co je výhodné pro nemocnici
- zda, pokud by na vašem místě byl někdo z lékařových příbuzných, zda by postupoval stejně,tedy podal stejný lék
- jaký lék je na vaši chorobu nejvhodnější z hlediska doporučených postupů odborné lékařské společnosti
- jak starý tento lék je a jestli existuje podobný modernější, který by vám udělal lepší službu
Opět není cílem "prudit" doktory. Jde o to, získat pro sebe tu nejvhodnější léčbu=lepší šance na uzdravení = méně komplikací. Ukažte zájem. Občas se jako pacient můžete setkat s apelem na to, že zdravotnické zařízení má málo peněz a proto máte akceptovat levnější lék. Zásadně to odmítněte. Ekonomické problémy zdravotnického zařízení se vás netýkají. Nestaňte se obětí tohoto emočního prodeje cizích problémů. Ještě doplnění pro dlouhodobě léčené pacienty, tzv. chroniky. Pokud jste zvyklí na určitý lék, který dlouhodobě užíváte a lékař vám chce léčbu změnit, pak se ptejte proč. V podstatě jsou možné dvě varianty. Nová léčba má pro vás podstatné výhody, jedná se třeba o lék s méně nežádoucími účinky, nebo jiná kombinace účinných látek. Druhá varianta je, že z nějakého (většinou ekonomického) důvodu máte dostat jiný lék se stejnou účinnou látkou. Na tuto variantu nepřistupujte, nemá pro vás obvykle žádnou výhodu. Jen si musíte zvykat na jinou léčbu. Vždy se zeptejte:
- jaký je důvod změny terapie
- v čem je pro mě výhoda záměny léku za jiný
Pokud vám léčba vyhovuje a změna pro vás nemá přínos, pak na změnu nepřistupujte.
4/ LÉK, KTERÝ MI NABÍZÍ LÉKÁRNÍK, MÍSTO TOHO, KTERÝ MI PŘEDEPSAL LÉKAŘ JE ÚPLNĚ STEJNÝ
I když mají dva léky stejnou účinnou látku, nemusí být stejné. Proto, pokud vám je v lékárně nabídnuta záměna za jiný lék, dobře zvažte, co vám může přinést. Tato záměna může být vedena ekonomickým zájmem lékárny a veškerý přínos pro vás je nula. Akceptací můžete riskovat třeba to, že vám vyměněný lék lidově řečeno "nebude sedět" a co pak s tím. Pokud vám bude záměna nabídnuta, zeptejte se lékárníka:
- proč mi nabízíte jiný lék, než mi předepsal lékař?
- v čem se tento lék liší od toho, který mi předepsal můj lékař?
- jakou výhodu pro mě bude mít, když na tu záměnu přistoupím?
- pokud mi léčba náhradním lékem nebude sedět, můžu ho k vám přijít reklamovat a dáte mi ten původně předepsaný?
Pozor na obvyklá zdůvodnění jako: budete mít menší doplatek, váš lék bychom museli objednávat a byl by tady až zítra...výši aktuálního doplatku si můžete zkontrolovat na http://www.mzcr.cz/ Leky.aspx, a klidně si pro lék zajděte do vedlejší lékárny, kde ho třeba budou mít skladem.
Ten, kdo je zodpovědný za vaši léčbu je lékař. Ten má zájem na tom, abyste získali zpět svoje zdraví, zná detailně vaši anamnézu, má k dispozici výsledky vašich vyšetření a v ideálním případě vám předepíše to, co vám pomůže nejlépe. Poslechněte ho, děláte to pro sebe.
Ještě snad obvyklé vysvětlení, co má toto téma společné s emočním prodejem. Tentokrát ještě víc než u dříve zmiňované zkoušky. V roli pacienta podléháme modelům, které v nás vystavěl systém, emoční prodej byl použit na nás. Podléháme těmto modelům a zobecněním o úžasnosti systému i lékařů a o své nedokonalosti, protože jsme nestudovali medicínu. Na druhou stranu, v pozici pacienta, pokud chceme uspět, musíme použít emoční prodej, abychom dosáhli co nejlepší péče, protože to nemusí být samozřejmostí. Je třeba vystoupit z klišé a reklamních sloganů a populistických prohlášení politiků. Nebát se získávat informace a na základě nich jednat.
HLÍDACÍM PSEM SVÉHO ZDRAVÍ MUSÍ BÝT KAŽDÝ Z NÁS SÁM.
